Svalbard se skládá ze skupiny ostrovů v Severním ledovém oceánu ležících mezi 74° a 81° severní šíře a 10° a 34° východní délky a jedná se nejsevernější součást Norska. Tři ostrovy jsou obydlené - Špicberg, Hopen a Bjørnøya.  Bjørnøya, v překladu Medvědí ostrov, je pouze administrativní, nikoliv geografickou, částí Svalbardu. Rozloha ostrovů je 62 050 km² a největšími ostrovy jsou Špicberky Spitsbergen (39 000 km²), Severovýchodní zem Nordaustlandet (14 600 km²) a Edgeøya (5 000 km²). Nejvyšším vrcholem ostrova je Newtontoppen s výškou 1717 m n.m.

Rozlohu 60% území Svalbardu pokrývají ledovce a sněžná pole, odtud název Svalbard, což ve skutečnosti znamená „chladné pobřeží“. Teplé, severoatlantické proudy proudící okolo západního a severního pobřeží Špicberk však udržují moře okolo souostroví nezamrzlé a schopné plavby po většinu roku; léta jsou teplá a zimy chladné.

Svalbard leží za severním polárním kruhem, v Longyearbyene trvá polární den od 20. dubna do 23. srpna a polární noc od 26. října do 15. února.

Svalbard, spolu s Grónskem a Novou Zemí v Rusku, také slouží jako líheň pro divoké husy (Branta leucopsis) a další druhy ptáků. Na ostrově žijí čtyři druhy savců -  svalbardská polní myš (Microtus epiroticus), arktická liška, svalbardský sob a polární medvěd. Právě díky medvědům žijícím na ostrovech jsou obyvatelé Svalbardu nuceni chodit ozbrojení. I přes nebezpečí, které ze strany medvědů hrozí, jsou tito před lovem a jakýmkoliv rušením chráněni zákonem.

·         Barentsburg (Баренцбург, Ruská osada, 900 obyvatel)

·         Bjørnøya

·         Grumant (Грумант, Ruská osada opuštěná v roce 1961, obnovení těžby v roce 2003)

·         Isfjord radio

·         Longyearbyen (1700 obyvatel)

·         Ny-Ålesund (40 obyvatel)

·         Pyramiden (Пирамида, Ruská osada opuštěná v roce 2000)

·         Smeerenburg (Holandská osada, opuštěná v roce 1660)

·         Sveagruva (210 obyvatel)

Vikingští a nebo ruští rybáři možná objevili Svalbard již v 12. století (1194)… již staří Norové vyprávěli o kraji známém jako Svalbard, což v tehdejším pojetí znamenalo „chladný okraj“. Ostrovy však oficiálně objevil až v roce 1596 holandský objevitel Viliam Barents. Souostroví sloužilo jako velrybářská základna v 17. a 18. století a od konce 19. století až do současnosti pak slouží jako základní tábor při polárních expedicích.

Norská suverenita nad ostrovy byla uznaná 9. února 1920 tzv. Svalbardskou smlouvou, v roce 1925 pak Norsko ostrovy oficiálně anektovalo. Oficiálním představitelem Svalbardu je guvernér - sysselmann, sídlící v Longyearbyene, kterého jmenuje norská vláda.

Ve Svalbardské smlouvě se Norsko mimo jiné zaručilo dovolit smluvním státům na ostrovech těžit nerostné bohatství. Mezi 41 smluvními státy bylo i tehdejší Československo. Navzdory tomu, že v minulosti na ostrovech těžili uhlí převážně americké, britské, holandské či švédské společnosti, dnes tam vedle Norů působí pouze Rusové.

Svalbard dále podle smlouvy musí zůstat demilitarizovaný. V letech 1942-1943 byli ostrovy, podobně jako celé Norsko, okupované Německem.

Mezi 40. a 80. lety 20. století byl realizován podrobný geologický průzkum souostroví. Výzkum provedl tým Cambridgské univerzity vedený W. Brian Harlandem.

Ekonomická činnost souostroví je soustředěná na hornictví. Například v roce 1993 byla produkce uhlí 691 640 tun. Zbytek hospodářství tvoří rybářství a lov. V poslední dekádě 20. století významně narostl podíl turismu a technologií. Norsko také, tak jak mu to umožňuje smlouva, vyhlásilo okolo ostrovů 200mílovou rybářskou zónu, kterou však neuznává Rusko.

Svalbardský podmořský kabelový systém, spuštěný v lednu roku 2004, spravuje 1440 km optických kabelů ze Svalbardu do Harstadu (přes Andøy) v severním Norsku, které se využívají na komunikaci se stanicemi orbitálních satelitů na Svalbardu, ze kterých některé patří americkým NASA a NOAA.

Na Svalbardu žije asi 2 800 obyvatel, z nichž asi 55,4% jsou norské národnosti, 44,3% ruské a ukrajinské a 0,3% tvoří jiné národnosti. Úřední řečí na Svalbardu je Norština, ale Rusové a Ukrajinci používají ruštinu.

Téměř 60 % norské populace souostroví pracuje v norském, státem vlastněném, těžařském průmyslu, službách a místní správě.

Mezi osadami nejsou žádné cesty. Na dopravu se používají čluny, aeroplány, helikoptéry a sněžné skútry. Na Svalbardu jsou čtyři přístavy - Barentsburg, Longyearbyen, Ny-Alesund, Pyramiden a 4 letiště, ale pouze dvě mají zpevněnou přistávací plochu. Nejvyužívanějším je letiště v Longyearbyenu.